Co pro tebe dnes znamená ženství?

Síla, soudržnost, sdílení s druhými ženami a vzájemná podpora. A také návrat k přírodě, od které jsme se odklonili. Naštěstí se k tomu nyní vracíme, to jsem moc ráda. Zrovna dneska jsem byla součástí jednoho předporodního rituálu. Ženy se sjely u mě v ateliéru, šly jsme společně procházkou ke studánce, tam jsme uctily vodu a zemi, měly jsme s sebou křišťály, vytvořily jsme mandaly z květin a udělaly jsme si společně krásný piknik. Je důležité navazovat na věci, které tu dříve byly a které jsou naší historií. Navracet se k přírodě a uctívat své předky.

Kde potkáváš podobně naladěné ženy? Přece jen, není to úplně obvyklé. V dnešním světě existuje ženské přátelství, ale také závist a zákeřnost…

Je to většinou náhoda a taky si těchto kvalit u žen kolem sebe velmi vážím. Se závistí, agresivitou a nepřejícností mám však taky velkou zkušenost. Mně v těchto energiích není dobře. Ženy v tomto dokáží být opravdu rafinované. Takže když potkám někoho podobně naladěného, ať jde přátelství nebo spolupráci, která jde ze srdce, tak jsem opravdu potěšená.

Určitě záleží, jaké lidi si vybíráme do svého života. Jak tě v tomhle ovlivňuje tvá šamanská bublina?

Mně je nejlíp mezi normálními lidmi, já se s šamany běžně nesetkávám. Jo, občas potkám Aztéka, Kolumbijce, za ně jsem moc vděčná, ale nejsem s nimi v kontaktu pořád. Něco mi předají, ale pak se ladím na sebe, na svůj střed a už tvořím já. Dokonce je mi líp mezi normálními ženami. Neřeší rituály a šamanismus, řeší obyčejné věci. To velké duchovno je podle mě totiž soudržnost, rodina, péče o sebe a o manžela. Návaznost na předky. To je ten největší duchovní level. Přece jen ty největší životní zkoušky zažíváme právě v rodině. Někdy stačí záměrně si tolik vzájemně neubližovat.

Cítíš, že se opět začínáme vracet k přírodě? Jak se to projevuje?

Mění se vibrace planety Země, je to evoluce. Planeta Země je také živá bytost a jako všechny živé bytosti se taky mění. Projevuje se to například tím, že ženy jsou daleko vnímavější na fáze měsíce. To se fakt děje. Chodí za mnou ženy, které tohle dříve necítily. Normální ženy dnešního materiálního světa. A přijdou samy a neví, co se děje. Potřebují se naučit komunikovat s měsícem, zemskými živly, Zemí a se sebou samou. A nějak to vše začíná mluvit. Není už možné pokračovat stylem života, který vedeme.

A co tedy můžeme dělat? Nemůžeme se přece všichni přestěhovat do lesa…

To určitě ne. Žijeme ve městě, pokud se do přírody odstěhujeme všichni, tak ji zdevastujeme. Důležité je začít u sebe. Krásně o tom mluví Eduard Tomáš, který říká, že změny vychází zevnitř ven. Stačí začít komunikovat sami se sebou a přestat si ubližovat emocionálně. Začít věřit svému tělu a intuici. Když se v nějaké práci necítím dobře, tak to asi nebude práce nebo kolektiv pro mě. Ale člověk musí mít odvahu dovolit si začít měnit realitu kolem sebe.

Takže nemusíme mít žádné velké spirituální know how, aby se věci začaly měnit?

Pokud nezměníme přístup k sobě a k nejbližšímu okolí, tak se nic měnit nezačne. Nemusíme všichni lítat hned na jógu do Indie a za šamany do Kolumbije, abychom získali vědění. Stačí začít v místě, kde žiju a začít si ho zvelebovat. Třeba sbírat odpadky, nebo začít pěstovat květiny tam, kde bydlím. Více vnímat své tělo, také to, co jím, co piju, jaký vztah mám k vodě nebo s jakou myšlenkou vařím.

A co konzervativci, racionální lidé okolo nás? Nejsou třeba připraveni věřit, že tohle stačí a že se ve společnosti a přírodě opravdu něco mění?

Ano, takoví lidé jsou a každý máme svůj čas a svou cestu. A každý se učíme na planetě jiné zkoušky, kterými máme projít. Třeba tito lidé zde mají za úkol žít jen materiálně. A to je v pořádku. Pokud nejsme vnímavější ke svému tělu, svým pocitům, tzv. znamením z vesmíru, tak nám pak občas chodí větší zásahy shůry – třeba zlomená noha, vyvrtnutý kotník, vyhořelý byt. Pokud tomu nasloucháme, můžeme se nechat vést. Anděla strážného má každý z nás. A to je průvodce našeho života, stačí naslouchat. Často nám někdy něco říká: tam nechoď, nebo zavolej tomu a ten někdo hned volá. Jsou to drobné impulsy, nehmotná kouzla.

Proč myslíš, že se ženy v posledních letech tak odpojily od svého ženství?

Určitě je to spojené s přírodou. Naše babičky žily ve spojení s přírodou, ale po industrializaci to vše začalo, vznikla nová povolání a nastoupil sedavý způsob života. Vždyť od 50. let se datuje masivní nárůst gynekologických potíží žen. Pak vliv bude mít určitě nárůst ega – snaha vyrovnat se mužům. Dravost, abych dokázala, že jsem stejně dobrá, nebo lepší než muži. Jenže ženské kvality jsou jiné než ty mužské. My máme být něžné, laskavé a plny emocí! Dále hrála roli antikoncepce – jak se stala šílenou samozřejmostí. Bez ohledu na to, jak moc ji žena potřebuje. Odpojení od přirozeného cyklu ženy.

A další věc jsou sukně? 😊

Sukně je prostě ženská. Má to své energetické důvody. Jednak si tím žena chrání podbřišek a díky konickému tvaru sukně se žena napojuje na matku Zemi. Kalhoty, to je mužská záležitost. Žena má pak mužskou sílu, je výkonnější. Já si kalhoty beru, když makám na chalupě. V kalhotách se mačkají orgány, a to není dobrý ani pro kluky. Z těch úzkých kalhot už jsou dnes rakoviny prostaty. Vymysleli jsme si na sebe pastičky v podobě oblečení…

Co dělat pro to, abych se napojila více na své ženství? Co jsou ty drobné malé věci, které pro to můžu udělat…

Začít vnímat svůj cyklus. Začneš se sledovat, v jaké fázi jsi a jak se tam cítíš.

Mám si to psát?

Určitě bych si psala své pocity v jednotlivé fázi cyklu. A hlavně si přečetla alespoň základní informace o cykličnosti a rozdělení cyklu na 4 fáze. Říká se, jak muži nerozumí menstruaci, ale svému cyklu mnohdy nerozumí ani samotné ženy.  A pak ty sukně! 😊 Taky je dobrá vděčnost. Stačí slovo děkuji. Zkus si každý večer napsat 3 věci, za které jsi za ten den vděčná. Doporučuji taky nebát se experimentovat. Začít třeba tančit. Více si užívat ženské tělo, přijmout ho, jaké je. Pro tento život máme jen toto tělo a tento obličej. Nazdar. A ostatní ženy mají zase jiné tělo a jiný obličej.

A co neustálá honba za dokonalostí ženského těla? Říkáš, že pokud já se napojím na svou vnitřní ženu, tak to přestanu řešit?

Ano, protože vždycky ta záře ženy jde zevnitř ven. A je jedno, co má na sobě oblečeného. Je jedno, jestli má špeky, nebo jestli si nechala udělat umělá prsa. Jde o přijetí svého těla tak, jak je. Určitě se dá zhubnout, změnit styl oblékání do více barevna, tím se ta záře podtrhne. Ale nevytvoří se tím, jde vždy zevnitř ven. Doporučuju na to skvělé cvičení před zrcadlem. Udělat si soukromí, čas na sebe a dívat se nahá na sebe v zrcadle, začít si hladit každou část těla a říkat ze srdce „Miluji tě“ každé části svého těla. Od temene hlavy až po palec na noze. To je tak silné! A je to velmi zdravé i pro muže. Můj muž to může potvrdit!

Mám pocit, že větším vnímáním samy sebe se nám ale z života najednou nestane jen obláček plný štěstí. Naopak jsme daleko vnímavější vůči všemu a do života nám padají těžší a těžší zkoušky, nejen v podobě situací, ale také v podobě lidí…máš to taky tak?

Ano, to je pravda. Někteří lidé, se kterými máme konflikt, nebo nám něco zobrazují, takoví ve skutečnosti nejsou. Jen nám přináší lekci. A když si to vyřešíme, což může trvat třeba i rok, tak to zmizí. Někdy stačí se na věc, situaci nebo člověka podívat z jiného pohledu a vše se rozpustí. Ale vše má vždy svůj správný čas. Důležité je se z toho nehroutit a uchovat si v životě radost a humor. A jak říká Zita Kabátová: Pouštět si problémy tak maximálně pod kolena. Povznesme se nad problémy. Někdy fakt řešíme kraviny. Zkuste si někdy v takové situaci říct: Pouštím to maximálně pod kolena a svět se možná trochu promění 😊

Vedeš celodenní semináře, kde se s ženami zabýváte pánevním dnem. Pro koho je tento seminář vhodný? Můžu přijít, i když nemám v oblasti pánve žádné zdravotní potíže?

Není to o zdravotních problémech. Samozřejmě když už je něco rozjetého, tak to může pomoct. Ale nejdůležitější je přece prevence. Myslet na oblast, kde uchováváme to nejcennější z nás. Nejen pohlavní orgány, ale také ty nejsilnější emoce se ukládají v pánvi. Málo dýcháme, nechodíme na slunce a většinu dne sedíme. Dbejme na prevenci.

Z mé zkušenosti si právě ženy myslí, že se oblastí pánevního dna mají zaobírat až při problémech po porodu nebo při inkontinenci…

Ale to už jsou extrémní situace…V pánvi se ukrývají návody pro naše bytí. Pokud se naladíme na naši pánev, první a druhou čakru, tak nám bude dobře. Budeme zakořeněné. Myslet na svou pánev a začít se k sobě chovat laskavě, to je vstup k ženství. Menstruace, to je lakmusový papírek každé ženy. Ukazuje, jak se cítíme fyzicky i psychicky. Je důležité být vnímavá vůči svému tělu, už jen bolestivá nebo nepravidelná menstruace nám našeptává, abychom se více měly rády a pečovaly o sebe. Já jsem dříve měla velmi bolestivou menstruaci vzhledem k mému bývalému způsobu života. Ale jak jsem na sobě začala pracovat, tak se změnila i moje menstruace. Dneska o ní skoro nevím, naopak jí beru jako hezkej stav. Ale je potřeba si přiznat, že první dva dny nejedu na výkon a vím, že jsem v ty dny nejslabší fyzicky a je potřeba většího odpočinku. Zase ale mohu vnímat sebe a své vize, které zrovna v tyto dny přicházejí. Je to fáze vědmy.

S jakými pocity ženy odcházejí z tvého semináře Síla středu/síla ženy, kde se věnuješ pánvi? Není to přece jen cvičení v běžném slova smyslu…

Znám spoustu skvělých žen, kterým ten seminář změnil život. Těch žen, které absolvovaly můj seminář, není tolik. Je k tomu třeba totiž velká odvaha. Je to nové, silné a jde to do hloubky. Já to chápu. A ne všechny jsou na to hned připravené. A přitom se zdá, že tam nic neděláme. Já tam nedělám stojky na hlavě. Pracuji s vnitřkem, s duší, napojením na sebe. Takže se stane, že žena odchází se slovy: „Jo, to bylo takový jemný…“ A pak uplyne pár dnů, týdnů… a najednou se v životě této ženy začne něco dít. Já jsem za to moc ráda. Někdy doplňuji i tyto semináře o potní chýši, a to pak je opravdu hodně silné.

Součástí semináře jsou také nejrůznější rituály. Který z nich považuješ za nejstěžejnější?

Důležitý je vztah s matkou. Na semináři totiž děláme rituál přerušení energetické pupeční šňůry s maminkou. To velmi narovnává vztahy. Pro některou ženu to může být zásadní. Pokud žena nezačne vycházet se svou mámou a otcem, tak se v životě nikam neposune. Je to o tom přijetí, nejde jen o přijetí sama sebe, ale i svých předků a kořenů. Tak to prostě je. Přijmout a smířit se s tím. A k tomu pomáhají rituály – uvědomění si reality a vděčnosti za život. Za dar života. Za dar bytí a tvoření. A to i tehdy, pokud naše podmínky v rodině nebyly zrovna ideální. To je velmi těžké a chce to vůli a odvahu.

Poradíš ženám vhodný mini rituál, který mohou samy praktikovat každý den, aby se více cítily v sobě a žensky?

Položím si dlaně na podbřišek, pomalu se tam nadechnu a zase vydechnu. To můžu udělat každý den ráno a večer. Skvělé je použít také éterický olej, můžu ho spolu s kapkou třeba jojobového oleje aplikovat i na prsa nebo obličej. Nebojme se dotknout samy sebe. Je to přece naše tělo, naše podstata. A v neposlední řadě praktikujte vděčnost. Vděčnost za cokoliv, za každý den. Já jsem vděčná, že můžu žít v obyčejnosti. Zmáknutá obyčejnost, to je nejvíc!

Favicon

Přijďte na jógu nebo úplňkové setkání s Koko:

Úplňková setkání s Koko budou pokračovat i v létě ~ zapište si do diářů termíny: 16. 7. a 15. 8. Na podzim pak bude v GrainSpace kromě úplňkových ženských kruhů také pořádat svoje jedinečné semináře Síla středu/síla ženy, které jsou věnované ženské pánvi.