Voda je mým domovem. Právě proto jsem doslova připlula do země, kde se můžu nořit do hloubek pravidelně, a to už nejen v mých myšlenkách. Mám pocit, že od té doby mé tělo ožilo, protože mysl poslechla šepot duše. V čase, který mi byl přitiknut a osudem, který mi byl upsán, se zázraky můžou dít.

Zázraky začaly.

Těhotenství jsem vnímala přesně tak. Přišlo v čase, kdy jsme si s mužem řekli, že být tři je pro nás víc důležité, než zůstat dva. Dny nestihly ani utíkat a já se stala energií kulatící. A nesdílela to se všemi. Jsem nesmírně ráda, že se nám podařilo schovat si růst břicha i emocí pro nás. Nepřijímat nevyžádané rady a hororové příběhy. Vypnout všechny vnější přijímače, jak porodit a zapnout svou vlastní intuici. Nikdo nemá právo se stát zahradníkem mých myšlenek a vkládat sazeničky, které zaplevelí mou zahradu. Nikdo nemá právo, natož v tomto křehkém a extrémně dynamicky se měnícím období, hodnotit. Přiklepnutá razítka těhulce, jak ji roste břicho/prsa/kotníky, že září/pohasíná, je stejně humpolácké jako dotazování, kdy porodí, jestli čeká holčičku/chlapečka a nebo TOP, které pohlaví si víc přeje.

V těhotenství má největší lekce byla umět se smířit bez boje, s veškerými novými omezeními.  Zůstat svou ve své rychle měnící se fasádě. S každou nádherně stavěnou i zbořenou ásanou. S každým zkracujícím se dechem. S každou nevolností. S každým pohledem do zrcadla. S každým (ne)otočením se v posteli. S každou (extrémně častou) návštěvou toaletou. S každým (ne)ohnutím se. A s celým tímhle balíčkem se připravit na rozbalení dle svých přání.

Přála jsem si přirozený porod za použití techniky hypnoporodu. Přála jsem si rodit do VODY (uaaa, jeden jediný bazén na celou porodnici). Přála jsem si být obložená spolupracujícím gangem v porodnici.

Ten den jsem věděla, že je dnem, kdy se má přání začnou formovat. Obrovské vzrušení míchalo hormonální koktejl se zvědavostí a strachem. Ulehla jsem na podložku. Poslechla své tělo, jak se chce hýbat. Použila esence, které mě doprovázely celé těhotenství a okořenila praxi rituálem, ve kterém jsem pozvala své miminko na svět.

Výsledek??

Po druhé hodině ranní přišla první kontrakce. Venku hodně foukalo.

Ve tři hodiny ráno jsme dojeli do porodnice, před kterou hlídkovali dvě lišky.

V sedm hodin ráno jsem všemi oleji namazaná dýchala zhluboka, v jógových pozicích, které si tělo samo řeklo. Bez zásahu chemie. Bez napojení na přístroje. Bez vnějších cizích doteků. Extrémně sladěná se svým miminkem. Opřená o svého muže, který vytvářel prostředí nesmírně klidné, provoněné, laskavé a láskyplné.

V devět hodin ráno se miminko narodilo skrze mě. Já se přerodila a stala se maminkou. Zrodila se ve mně nová dimenze LÁSKY. Lásky k mému muži, k našemu miminku a především ke mně samotné. Ve vodě.

Co mě osobně pomohlo před otěhotněním, při těhotenství a v šestinedělí:

~ jógová terapie pod mou taktovkou dle potřeb mého těla a pod křídlem Báry Hu, Lisy Petersen, Donny Farhi a Nityi Mohan

~ rituály mé vlastní

~ Feldenkraisova metoda pro těhotné pod taktovkou Evičky Dorňákové

~ esenciální oleje doTerra za pomoci mé aromaGoddess Lucie Kikoťové

~ techniky hypnoporodu pod taktovkou famózní Petry Bendlové

~ ayurvéda s jedinečnou Terezkou Lindauerovou