Život na Zemi mě nepřestává udivovat. Ráda cestuji po vnějších i vnitřních krajinách. Mým oblíbeným dopravním prostředkem na výpravách do skrytých prostor je meditace, dech, pohyb a malování. Maluji, abych se přiblížila sama sobě a snad se i letmo dotkla skutečnosti, jejíž jsem součástí i spolutvůrcem.

V rámci výtvarného ateliéru Art-in, jehož jsem členkou od roku 2014 procházím nyní sebezkušenostním body-arteterapeutickým výcvikem pod vedením Nadi Verner, prohlubuji si tak dovednost držet sobě i druhým prostor, v němž je možné se skrze výtvarné sebevyjádření potkat sám se sebou, neboť věřím, že odpovědi na otázky, které si pokládáme, si neseme každý především ve svém nitru.

Je pro mě důležité setkávat se s lidmi různých věků, skupin, pohlaví, profesí, sdílet, inspirovat se a nacházet, co nás pojí. Zřejmě proto mě zavolalo studium historie, kulturní antropologie a následně i profese sociální pracovnice. Na své cestě jsem dosud pracovala s dětmi, s dospělými i se seniory, s lidmi na ulici, osobami zdravotně i jinak znevýhodněnými. Setkání s životními příběhy druhých lidí mi dávají růst, učí mě pokoře a soucitu, pomáhají mi lépe porozumět sobě i ostatním.

Mým dalším velkým tématem je otázka smrti, umírání a doprovázení pozůstalých. Jsem ekofunebračka, hrobnice a obřadnice, zajímám se o přírodní pohřebnictví, pracuji na přírodním hřbitově v pražských Ďáblicích, v Lese vzpomínek. Jako členka organizace Ke Kořenům pak hledám možnosti a cesty, jak navrátit „smrt zpět do života“. Přeji si, abychom se v našem prostoru opět s úctou věnovali otázkám vlastní konečnost, dali tomuto tématu dostatek prostoru a pozornosti. Věřím, že jen společnost, která ke smrti přistupuje důstojně, otevřeně a vědomě může být zdravá a celistvá.

Všechny své zkušenosti, znalosti a dovednosti také využívám a předávám dál ve výcviku novodobých kněžek, kde jsem od roku 2019 spolu s Lilií Khousnoutdinovou, Petrou Cihlářovou, Barborou Chvátalovou a Katkou Kramolišovou členka sesterského lektorského týmu. Přechodový rituál, ceremonie je pro mě způsob, jak se zastavit a uctít změnu v životě. Jak uznat, co bylo, zacítit, co je a otevřít se tomu, co přichází. V souladu s cyklem osobním, životním i přírodním, s vědomím si svého místa v rámci většího celku.